Čistí příjemci: 6 581 393
Závěrečná zpráva podskupin Národní ekonomické rady vlády pro konkurenceschopnost a podporu podnikání
Na chvíli se zastavme a v následujících řádcích zavzpomínejme na okolnosti vzniku těchto stránek a na dobu, kdy jsem psal první novinky. Na dobu, kdy se porno-video dalo sehnat pouze na pálených nekvalitních CD nebo výměnou na LAN party, přesto kdy se díky nedostatku kvalitního pornografického materiálu vyplatilo vyčkat večerního erotického programu v televizi.
Bylo to mladické nadšení, které ve mne probudily první hodiny tvorby webových stránek na Jičínské průmyslovce. Tuším, že nás to tenkrát vyučoval správce sítě, jehož méno si po těch leteh už ani nepamatuji. Nebyl jsem sám, bylo nás ve třídě několik, kteří se se zápalem vrhli do tvorby svých prvních osobních stránek. Málo z nás však už zůstalo ve víru dění kolem kompů a ještě méně u svých webů. Aktivní je snad už jenom Koudis, který dokonce jednu z svých prvních stránek vystavil.
S láskou dnes vzpomínám na kreslení prvních vzhledů tohoto webu a brouzdání se neznámými vodami tehdy pro mne nových technologií. Tenkrát jsem měl dokonce hodnotná témata, díky kterým jsem stránky vytvářel. Kromě tvorby levelů do Nuke Nukema a Unrealu to bylo předhánění se s kamarády v přetaktování PC a programování. Vzpomínám si, že se mé stránky spontáně objevily na některém z tehdejšího mála katalogů stránek, jako hodnotná studnice informací a zdrojových kódů pro jazyk Pascal. Ach to byla doba.
I samotné internety měly tenkrát jinou úroveň. Neexistovaly žádné facebooky, žádné diskusní žumpy na novinkách. Když si chtěl člověk poklábosit musel zajít na xchat a když chtěl sehnat nějaké info tak si šel koupit časák do trafiky, protože na samotném webu bylo stejně hovno a ještě k tomu nekvalitní. Ostatně tehdejší modemové připojení 5 KB/s a to pouze když mi byly hvězdy nakloněny, příliš neusnadňovalo stahování objemnějších dat z internetu a tak k časopisu přibalené CD s demem zpravidla přišlo vhod.
Jaké byly, ty romantické večery a probdělé noci u zářího CRT monitoru v pro něj příliš vysokém rozlišené a pro mne příliš nízké obnovovací frekvenci. Kde jen dnes jsou všechny ty dioptrie o které jsem díky němu přišel, jako bych těch 42 Hz prokládaně měl stále před sebou. I přesto, že v té době jsme již zažívali soumrak klasických virů, nejednou ještě dokázal Černobyl poškládlit plotny mého disku a já tak přišel o veškerá data.
Doba však pokročila, svět se změnil, když se však dnes ohlédnu zpět musím uznale říci, nežil jsem nadarmo!
Blbec si nedokáže spočítat účinnost.
Blbec přeloží ministerstvo práce a sociálních věcí, jako ministerstvo blahobytu.
Blbec recykluje po půl roce článek i s chybami. Netrkne ho, že severokorejci jsou odění do adidasu, nesou M16 a na hlaváchmají kevlarové helmy. Že na fotografiích jsou americké náklaďáky, čínské mrakodrapy a jihokorejská děla.
Blbec nezná rozdíl mezi ziskem a obratem.
A takhle bych mohl pokračovat až do zblbnutí. Tohle se opravdu nedá číst!
Uvádím tabulku o gramotnosti obyvatelstva v Rusku v roce 1897 a v roce 1920 převzatou z této publikace (z 1000 všech obyvatel gramotných):
1. Evropské Rusko: rok 1897: 229 gramotných, rok 1920: 330 gramotných
2. Severní Kavkaz: rok 1897: 150 gramotných, rok 1920: 281 gramotných
3. Sibiř (západní): rok 1897: 108 gramotných, rok 1920: 218 gramotných
Celkem: rok 1897: 223 gramotných, rok 1920: 319 gramotných
Zatímco jsme žvanili o proletářské kultuře a o jejím poměru k buržoazní kultuře, život nám předkládá čísla, která svědčí o tom, že to u nás vypadá velmi bledě dokonce i s buržoazní kulturou. Ukázalo se, jak se také dalo očekávat, že k všeobecné gramotnosti máme ještě velmi daleko a že i náš pokrok v porovnání s carskými dobami (s rokem 1897) je příliš pomalý. To je hrozivá výstraha, obžaloba těch, kdož se vznášeli a vznášejí v nadoblačných výšinách "proletářské kultury". Ukazuje to, co neodkladné všední práce máme před sebou, máme-li dosáhnout úrovně obyčejného civilizovaného západoevropského státu. Dále to ukazuje, jaká spousta práce nás teď čeká, abychom na základě našich proletářských vymožeností dosáhli opravdu uspokojivější kulturní úrovně.
V. I. Lenin o výchově - doc. dr. Vlastmil Pařízek, CSc., Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1980
Sakra, já nevim co ti amíci sledovali tím zvolením obamy za prezidenta, když hustoarnold by to určitě rád vzal.
Rusové se rádi chlubí Putinem, jakej to není drsňák, sám se nechává fotit na lovu, se zbraněma, ale ve skutečnosti to je jenom posranej klaun. Všechno nahraná komedie.
To ale, když se Arnold nasere, tak to lítaj vzduchem i ikony, jako je tripple H.
Neuvěřitelný, neuvěřitelný a ještě jednou neuvěřitelný. Werdum, který byl poražen lidmi jako Arlowski, které Fedor porazil s naprostým přehledem, mu nasadí páku v prvním kole a ještě k tomu tak teple. Fedor udělal naprosto školáckou zápasnickou chybu, což je u sambisty s tolika zkušenostmi k neuvěření.
Jestli není zápas ještě stažen, můžete se na něj podívat na youtube.
Werdum, se tímhle zápasem zapsal do historie, jako první, člověk, který porazil legendu, neporazitelného mma zápasníka Fedora Emelianenka.
Takže nejenom, že se strana, kterou jsem volil nedostala do parlamentu, ale ještě mi větev roztleskne jahodu! Já se pudu tady z toho bordelu asi rovnou oběsit.
V. I. Lenin - Sebrané spisy 37 - Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS, Nakladatelství Svoboda, Praha 1988
Prostý příběh čtyř mladých děvčat je tu vylíčen dobrými herci i dobrým obrazem a nikdo za to vlastně nemůže, že se hrdinky seznámily právě s mužem, který je vedoucím úředníkem velké pojišťovny a získá jejich sympatie nejen pro sebe, ale i pro ústav, který může být mladým pracovnicím pro život potřebný.
Příhoda se rozvíjí celkem nenápadně, první milovník si dovolil jen tentokrát nebýt ani dobrodružným reportérem ani vzorem nějaké excentrické, líbivé statečnosti, ale zcela civilním člověkem, který má rád své zaměstnání právě tak, jako hezkou ženu a příjemný odpočinek po práci.
Drážďanský producent Boehner může být se svým filmem spokojen. Jde teď jen o to, aby i obecenstvo správně pochopilo, že se lze celý večer dívat i na film, který propaguje "pouhé" pojišťování. Na našich obrázcích vidíme čtyři hrdinky filmu "Wir meistern das Leben", tři pohromadě, jednu zvlášť. Ta zvlášť je tanečnice Rie (Beatrice Randolf), mezi třemi ostatními je laborantka Barbara (Ruth Eweler), Ilsa, děvče vykonávající "rok pracovní povinosti" (Marg. Genske) a statkářova dcera Renata (Hansi Wendler).
Melantrich - Zpravodaj čís. 19, rok 1941
Potom co ale zkouknete trailer bude Vám jasný, že VanDam je hovado a že je nejvyšší čas připravit prachy na lístky do kina.
Btw. pokud sledujete UFC určitě Vám neunikne Randy Couture. Pokud sledujete WWE, tak vám určitě neunikne Steve Austin. Pokud trénujete WuShu, tak Vám určitě neunikne Jet Li. Pokud se kopete do hlav v Kyoushinu, tak Vám určitě neunikne Dolph Lungren. Pokud hrajete TDR, tak Vám určitě neunikne Jason Statham. Pokud naháníte teroristy po paneláku, tak Vám určitě neunikne Bruce Willis. Pokud si rádi hrajete s nožema a mačetama, tak Vám určitě neunikne Danny Trejo. A pokud chcete vědět, jak budete vypadat až si necháte zohyzdit ksicht plastickejma operacema, tak Vám určitě neunikne Mickey Rourke.
No a absolutně Vám neunikne chlápek, kterej to celý spunktoval, ve chvíli kdy božský Arnold v kostele pronese hlášku "dejte tu zakázku tady mýmu příteli, ten si rád hraje v džungli". Tím chlápkem není samozřejmě nikdo jiný, než samotný Sly. Ha ha ha, chrocht, chrocht, chrocht!
Když jdeme k večeru v holešovicích zachlastat, rozuměj zchlastat se, tak zpravidla na desítku Březňáka. Je to desítka, takže jich člověk pár vydrží, chuťově je to nejlepší desítka co jsem pil, jenom to má drobnou nevýhodu, že po více kusech je to lehce posírací, obdobně jako Zlaťák, zřejmě obdobný styl přípravy.
A když se chci rozmazlit, tak hurá na Sv. Norberta do Strahovskýho kláštera nebo k Richterům na Bulovku.
Minulý týden ve čtvrtek jsem si k obědu koupil čínský salát ve sladkokyselém nálevu, byl to hnus. K večeři jsem si dal uzenou makrelu, byla to břečka a ještě k tomu smrděla tím rychloudícím sajrajtem. Včera jsem si dal čalmádu, byla asi nějaká prošlá a z čínských nudlí od vietnamců (nikde jinde nebylo večer otevřeno) jsem se posral.
Jsem vyjetej jako prase, při čtení novin se mi chce zvracet a návody na sestrojení kásamu jsou jenom v arabštině. Co je tohle za život?
chrchel - kemr vytažený z krku
mrmel - kemr vytažený z nosu
hemr - kemr s krví
somr - to co vylítne z nosu při kýchnutí
Chci srát, vlezu na hajzly. U jedný mušle nachcáno na podlaze (zřejmě do ní někdo nedochcal) nad druhou pochcaná zeď (zřejmě ji někdo přechcal). V jedný kabině vystlaná podlaha natrhanym hajzlákem ve druhý nasráno.
Nejnižší vzdělání zaměstnanců týhle kolbenky je střední a to tam má jenom pár lidí. Dle mých předchozích zkušeností vím, že tohle není jenom problém u nás. Já se tedy ptám, kam tahle republika asi pude, když se její "vzdělaní" obyvatelé neumí ani kulturně vychcat nebo vysrat?
Aktualizováno: problém s čoklem vyřešilo několik dobře mířených kopů.
Omrkněte ukázku z několika dílů a určitě si ho oblíbíte také.
Pod vlivem bolesti začal "Frank Howard" tančit a nesouvisle řvát, zatímco se pach spálené kůže mísil s měděným zápachem rozlité krve. Takovým způsobem dosáhl orgasmu a ejakulace.
